Rock 'n' roll v dílně Animal Boat

Daisuke Mukasa a jeho svět klasiky v moderním Tokiu.

Dílna Animal Boat je pro nadšence do klasiky nebem na zemi. Ve své dílně Animal Boat zachraňuje japonský stavitel Daisuke Mukasa klasické motorky před zánikem – a prostřednictvím své stáje Curry Speed Club je přivádí zpět na závodní trať.  

Nemá tušení, na kolika metrech čtverečních se jeho dílna rozkládá. „My nepoužíváme čtvereční metry, ale tatami“, říká Daisuke Mukasa. Tatami jsou rohože ze sušené slámy, které se vyrábějí ve standardních velikostech a v Japonsku slouží jako plošné jednotky. Tento ostrov pokladů, známý jako Animal Boat, měří asi 50 tatami, což je zhruba 80 metrů čtverečních. Nachází se na rušné ulici v části Ōta v jižním Tokiu. A je velmi nenápadný. Jen pár starších motorek nalevo a napravo od vstupu lehce naznačuje, co na tebe čeká za prostými dveřmi ze dřeva a skla: směs muzea a vetešnictví. V takto malém prostoru tento 46letý mechanik hromadí motorky a díly, z nichž mnohé jsou starší než on sám.

Mezi výdejními pulty a ponky je jen úzká ulička, ve které Daisuke provozuje své umění. Většina motorek je v zadní části dílny, a je jich tam asi 50. Tísní se tam vedle sebe, někdy i na sobě, přičemž horní řada se opírá o ocelovou tyč. Ze stropu visí výfukové systémy a panely obložení, stěny zdobí promáčknuté nádrže, analogové hodiny a kytary. Jako exponáty na výstavě roztomilého retro umění. V rohu se opírá o stěnu basa a na stěně za pultem visí řady a řady kožených kombinéz a přileb a vitríny s modely autíček v původních obalech. Jakmile se vynadíváš na všechen ten chaos, začneš v něm spatřovat řád: vše má v této malinkaté dílně své místo. „Tady v Tokiu člověk musí mít svoje věci pohromadě a mít v nich pořádek”, říká Daisuke. Místa je málo a není zrovna nejlevnější v téhle megapoli.  

+ Zobrazit více
Animal Boat je Noemovou Archou pro staré motocykly. A stejně jako Noe zachraňoval zvířata, já zachraňuji motorky.

Daisuke Mukasa, stavitel a závodník na klasických motorkách

Noemova archa pro motorky

Animal Boat je útočiště. Pro samotného Daisukeho, pro jeho zákazníky, ale především pro všechny ty vyklepané motorky, pro které není v přetechnizovaném Japonsku místo. „Tohle je zkrátka Noemova archa pro motorky“. Daisuke mluví tiše. Jako by byl jeho příběh křehkým křišťálem. Jeho opatrnost je v příkrém rozporu s jeho drsným vzhledem: vousy na bradě, černé oblečení, placatá čepice a tetování. Štěstí na závodní trati mu má přinést řetízek s malou lebkou a zkříženými hnáty, který nosí na krku. „Když jsem dílnu otevřel, neměl jsem peníze na drahé nové motorky. A tak jsem nakoupil staré a repasoval jsem je a upravil je na míru. Měl jsem pocit, jako bych je zachraňoval“. Daisuke otevřel svou díllnu v roce 1995, před tím pracoval jako mechanik v jedné tokijské motocyklové dílně. „Na motorce jsem začal jezdit v devatenácti; měl jsem Hondu CB 400. Motorky mi naprosto změnily život; obrátily ho naruby.“ 

+ Zobrazit více

Normální práce s koncem směny v nedohlednu

Daisuke otevírá v 11 hodin. Jeho zákazníci milují klasické motorky a když si je u něj nechávají repasovat nebo upravovat, spoléhají se na jeho odbornost. „Na upravování motorek se mi líbí, že každý zákazník ke mně přichází s jinou představou. Některým jde hlavně o rychlost, jiní zase mají konkrétní představu o vzhledu. Vždycky se snažím jejich očekávání o něco překonat“. Vždycky udělat o něco víc, než je nutné, je motto, které odráží postoj Japonců, kteří kladou velký důraz na vynikající práci. Stavitelé na míru upravených motorek se z tohoto pravidla nijak nevymykají, spíše naopak. Chcete-li v Japonsku uspět na místním trhu s úpravami motorek na míru, musíte se překonávat a především trvdě pracovat. „Zavřu v 9 večer a potom na motorkách pracuji až do půlnoci. Někdy zapomenu na čas a musím tady přespat. Vzadu mám postel“. Daisuke ukazuje na skryté dveře v rohu místnosti. „Cítím se tam jako doma.“ 

+ Zobrazit více

Ztělesnění bezstarostnosti

Zavíračka: Daisuke se schází s přáteli.

Ztělesnění bezstarostnosti

Protože přes den nemá na ježdění čas, občas se Daisuke domluví s přáteli a jdou si zajezdit večer. „V noci máme ulice sami pro sebe. Strašně rád jezdím přes Gate Bridge do Jokohamy nebo v tunelech“. Před jedním tunelů v Tokiu si v noci dává sraz spousta motorkářů. Když sviští tunelem a obklopuje je jen tlumené světlo a zvuk motorů, zažívají skutečnou svobodu. Právě tady Daisuke čerpá energii na další den a další výzvy, se kterými se potýká ve své dílně.  

+ Zobrazit více

Důraz na detail: R nineT Racer.

„Vysoké nároky na sebe neklademe jen my, stavitelé. I zákazníci očekávají vynikající práci. Asi se dá říct, že důraz na detail je pro Japonce typický: máme to v sobě“. Ale pro Daisukeho nejsou detaily tím jediným, co dělá dokonalou motorku. Celá motorka musí být především zcela vyváženým celkem. „Jde o rovnováhu a harmonii. Jednotlivé díly musí být v pořádku, ale já navíc chci, aby do sebe vše zapadalo a vyvolávalo dojem bezstarostnosti.“ 

+ Zobrazit více

Závody klasik s příchutí curry

Kontrola před závodem: chlapci z Daisukeho Curry Speed Clubu.

Závody klasik s příchutí curry

Přejíždí prsty po hladkém povrchu své závodní motorky. Daisuke zcela přestavěl podvozek ve stylu šedesátých let a modernizoval třírychlostní, čtyřtaktní motor Honda o objemu 60 cm3 na stroj o výkonu 7 koní. Řidítky počínaje, přes sedlo a systému nášlapů až po brzdové páčky a páčky řazení - na motocyklu není téměř nic, co by nebylo jeho vlastním výtvorem. Dopřál si i několik originálních závodních dílů Honda RSC. Stroj je nyní dokonale nastaven pro účast v závodech, které sám organizuje a ve kterých i závodí: B.O.B.L. – Battle of Bottom Link.  

+ Zobrazit více

Daisuke má za to, že soutěžení na závodní trati posiluje přátelství.

Čtyřikrát za rok se nadšenci do klasických strojů z celého Japonska scházejí na odlehlé závodní trati, aby se proti sobě postavili se svými motocykly ze staré školy s vylepšeným zvukem. Jezdci soutěží v týmech. A tak Daisuke a jeho přátelé založili Curry Speed Club. „Vždy, když jsme se sešli, přinesl někdo curry pro všechny“, říká Daisuke s úsměvem. „Rád závodím s přáteli. Na závodní trati si cením respektu, který k sobě navzájem chováme. Přátelství může utužit i trocha soupeření.“ 

+ Zobrazit více
Ta éra mě možná tolik zajímá proto, že jsem v ní nevyrůstal. Když jedu na klasické motorce, minulost ožívá a já se stávám její součástí.

Daisuke Mukasa

Rock 'n' Roll na závodní trati

Závody klasik jsou v Japonsku současným trendem. Díky klasických motorkám jsou závody znovu dostupné, především pro mladé. Vždyť většina z jezdců na závodní trati B.O.B.L. je ve věku do 20 do 40 let, a akce se účastní i ženy. Závodí se celý den; Curry Speed Club se utkává s týmy, jakou jsou Cool Beans, nebo s kluky z Drive Thru. Ve vzduchu je cítit kouř z motocyklů, který se mísí s mlžným oparem, který je tak typický pro horské regiony Japonska. Jezdci se snaží ze svých strojů dostat maximum a víc. Nášlapy brousí vozovku a motory upí. „Rád se vracím do té doby. Tehdy bylo na rychlosti něco hravého. Člověk si jí může užít. Taky mám rád styl, který je pro mně velmi důležitý“, říká Daisuke.

On sám je až do posledního detailu ztělesněním klasického vzhledu. Motocykly, nástroje, oblečení, všechen ten rock 'n' roll. „Hraji na kytaru a s přáteli hodně muzicírujeme. Někdy mi zní nová píseň hlavě při závodu, a to jsem pak ve svém živlu“. Ani tady, přímo na závodní dráze, Daisuke téměř nezvyšuje hlas oproti normálu. Možná je to typicky japonská vlastnost, ale Daisuke na sobě téměř nedá znát žádné pohnutí, když tiše, ale s pevným přesvědčením tvrdí: „Tato klasická technologie nevymizí. Tenhle prskající, přeskakující motor je pravým odrazem naší intuice. Dává nám dobrý pocit.“ 

+ Zobrazit více